Svatební a portrétní fotograf
Nefotím „umělé emoce“, „atmosféru“ ani „příběhy duší“. To jsou přesně ty fráze, u kterých mi začne cukat oko.
Já fotím vás. Skutečný lidi, ne ideál z katalogu.
Jo — občas mrknu na inspiraci. Klidně i na Pinterest, někdy i na konkrétní pózy. Ne proto, abych je kopíroval, ale abychom měli směr a nemuseli stát jak tvrdý Y.
Fotky retušuji. Něco uberu, něco smažu, bordel v pozadí zmizí. Ale realitu nehladím do plastu. Máte vypadat dobře, ne jako někdo úplně jiný.
Nesnáším kýč, nejedu podle šablon a jakmile se přestanete hlídat, začnou vznikat ty správný fotky.
Výsledek? Fotky, ve kterých se poznáte.
Ne hezký cizí obrázky — ale vaše.
Co si s váma můžu prožít?
Upřímně? Klidně celej život.
Můžeme začít párovým focením nebo maturákem, kdy jste mladý, zamilovaný a svět je ještě jednoduchej. Pak spolu rostete, měníte se — a jednoho dne prásk, svatba.
Za chvíli dorazíte znovu. Těhotný. O pár měsíců později už vezete na focení ten malej uzlíček, kterej vám převrátil život naruby.
A pak chodíte každej rok. Ne proto, že „se to má“, ale protože nechcete jednou doma vysvětlovat, proč z některých let nemáte žádný fotky. A ne, nejde jen o ty při západu slunce — jde o to, že ten čas prostě nechcete nechat zmizet.
A víte co?
Přesně tohle na focení miluju.

Ahoj, já jsem Michal
Nejsem rodilej fotograf. Všechno to začalo tím, že jsem jel s nádhernou mladou dívkou (dneska už mojí manželkou) do Itálie a chtěl hezčí fotky než ty z mobilu. Tak jsem si koupil foťák. Protože přece… to dává smysl.
Nedávalo 😄
Fotky byly křivý, rozmazaný a manuál měl víc stránek než román Hledání ztraceného času. Jenže mě to chytlo. Začal jsem zkoušet, kazit, mazat a znovu fotit. A už jsem se toho nepustil.
Fotografem se nerodíš. Fotografem se musíš stát.
A jo — pořád mě to baví.
Blog


















